Když jsme se poprvé s manželem dozvěděli, že čekáme dvojčátka, byli jsme naprosto šťastní. Po spoustě probdělých a proplakaných nocí, po letech marného snažení, to byl opravdový balzám na poraněné duše a nepopsatelná radost.
těhotenské břicho
Našich šest a deset milimetrů, jak jsme je poprvé zaregistrovali, utěšeně rostlo a zdárně se vyvíjelo. Rizikové těhotenství, bylo rizikové naštěstí jen z toho důvodu, že jsem nosila pod srdcem dvojčata a ne pro to, že by se dělo něco špatného.

„Rybičky“ rostly jako z vody a za čas jsme se dozvěděli, že to budou dva rošťáci. Měli se čile k světu a kopali doslova na všechny strany. Někdy jsem měla pocit, že je cítím až na zádech. Kromě toho, že mě pekelně bolelo v kříži a bolest vystřelovala do nohy, jsem nepociťovala žádné zdravotní problémy. Akorát jsem si už přes břicho nedokázala ani zavázat boty.

Rostlo a rostlo a nabývalo obřích rozměrů. Zezadu jsem vypadala jako člověk, zepředu a z boku jako hroch. A také jsem se tak cítila. Funěla jsem a v noci nemohla spát. Na levém boku to nešlo, kvůli srdci, na zádech jsem nemohla dýchat. Zbýval pravý bok a někdy dokonce jen křeslo vsedě. A někdy jsem nespala skoro vůbec.

Kluci mě kopali a bouchali do žeber takovým způsobem, že jsem málem vypustila duši. Přibrala jsem „jen“ sedmnáct kilo, což není zase taková hrůza, nicméně vak na přední straně těla vypadal, jako z filmu „Vetřelec“. Bodejť by ne. Plod A, jak mu říkali doktoři, vážil 2,80kg a plod Bé dokonce 3,35 kg. Jak se tam kluci vměstnali, je mi do dneška záhadou.

Když přišel den „D“, tedy plánovaná sekce čtrnáct dní před termínem porodu, byla jsem šťastná. Déle nosit ta dvě těžká zlatíčka bych vážně už nevydržela. Zaručeně bych praskla. Ze zpětného pohledu i porod byl docela fajn a děti se měly hezky k světu.
těhotná žena
Jsem ráda, že vše dopadlo tak, jak jsme si vysnili a na tohle hroší období už můžeme jen s úsměvem na rtech vzpomínat. Oba naši kluci nám doma dělají jen a jen radost. Asi jim půjdu ukázat fotky „vetřelce“, věřím, že se všichni výborně pobavíme. Taky zamávám z okna na sousedku, právě čeká trojčata a já jí s chutí vyseknu obrovskou poklonu.

Summary
Plné břicho štěstí
Share