Vzdělání je definováno jako „souhrn znalostí, dovedností a schopností, které lidé získávají prostřednictvím vzdělávání, výuky a studia.“
Gramotnost ve vyspělých zemích je takřka stoprocentní. Děti mají státem dotované základní školy, mohou studovat dále na středních a vysokých školách a navíc své vědomosti prohlubovat pomocí široké škály kurzů a lekcí. Většina z nich proto vzdělání bere jako samozřejmost, ba dokonce jako otravnou rutinu. V mnoha rozvojových zemích to ale tímto způsobem nefunguje.

Dříve byly děti (především z Afriky), vyučovány pouze řemeslům potřebným k obstarávání a zpracování potravy. Dnes už jsou i v zaostalejších částech Afriky stavěny základní školy, které by dětem měly poskytnout alespoň základní znalosti, co se týče čtení, psaní a počtů. Ve školách je více chlapců, než dívek a průměrná četnost třídy je asi 70 žáků na jednoho učitele. Nově se evropské a americké neziskové organizace pokouší budovat i střední školy.  I tak se ale najde mnoho problémů, které tuto snahu hatí.

Jedním z těchto problémů je například nedostatek škol a vybavení. I když se počet škol stále zvyšuje, není přímo úměrný počtu narozených dětí, čímž je mimo jiné způsobena neuvěřitelná přeplněnost tříd.

Dalším faktorem ovlivňujícím výuku je vysoká cena vzdělání, i přes to, že by základní vzdělání mělo být bezplatné, některé děti si zkrátka nemohou dovolit do školy (často vzdálené několik desítek kilometrů) dojíždět, natož si pořizovat pomůcky. Zdá se to až neuvěřitelné, ale i v dnešní době více než 150mil. dětí musí denně pracovat, takže na školu ani nemají čas. Bohužel i ve vzdělání hraje roli diskriminace, a to hlavně dívek a fyzicky postižených dětí, jejichž vzdělání se považuje za bezvýznamné.

Co je hlavní cíl vzdělávání? Jde hlavně o jednoduchou rovnici, která říká, že s rostoucí úrovní vzdělání, rostou také příjmy. Vzdělání nám má dát větší rozhled a otevřít bránu novým možnostem.  
 

---